close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Posel

9. července 2012 v 11:49 | Markéta

(nezařazeno do rubriky)

Stál na ulici s kytarou a drnkal nějakou melodii. Jeho oděv byl prostý a nenápadný, ale i tak ochránil jeho tělo před studeným větrem a deštěm. Bílé prořídlé vlasy mu zakrýval klobouk, starší křehké tělo chránil před zimou černý kabát s velkými knoflíky a vázáním v pase, a nohy, které už prošly snad celý svět, pokrývala tenká látka manšestrových kalhot. Stál tam sám, hrál svou melodii a občas si podupával svými černými botami, které už dávno ztratily svůj lesk.
Déšť zesílil, ale muž se neutíkal schovat po stříšku pekařství, které stálo jen kousek od něj. Stál tam, hrál pomalou melodii a usmíval se.
"Proč tu stojíte na dešti a nejdete se schovat?" zeptala se ho mladá žena, která šla kolem něj. Muž na chvilku přestal hrát a zadíval se ženě do očí.
"Mám rád déšť. Nejdu se schovat, protože si chci užít jeho krásu."
"Krásu? Déšť je mokrý, studený a není vůbec krásný!" namítla žena. Muž jí daroval svůj úsměv a řekl: "Když je krásný sluneční den, lidé se mračí, když chtějí pozorovat slunce. Musí si zastínit oči a teprve potom se mohou těšit jeho krásou. Déšť jde pozorovat bez mračení se a stínění očí." Muž se dal opět do hraní. Žena chvilku přemýšlela a potom se usmála. Sklapla deštník, roztáhla ruce a zatočila se. "Máte pravdu. Déšť je krásný," řekla žena a s úsměvem na rtech odešla.
Muž přestal hrát a dal se do kroku. Zanedlouho došel k jedné kavárně. Vešel dovnitř a sedl si k pultíku u obsluhy.
"Co to bude?" zeptala se ho servírka. Nepozdravila ho, neusmála se na něj.
"Vaše problémy," odpověděl muž a upřímně se na ní podíval.
"Co prosím?" zeptala se zaskočeně ona.
"Vidím na vás, že vás něco trápí. Nejlepší je, se o problémy podělit s někým jiným." Servírka chvilku váhala, ale nakonec neznámému řekla, že její muž neví, kolik jí je let a jak dlouho jsou spolu.
"Dnes mám narozeniny. Popřál mi, ale neví, kolik mi je let," řekla ztrápeně.
"Ideální manžel je muž, který si pamatuje datum narození své ženy, ale nikdy pořádně neví, kolik je jí let," řekl muž a věnoval ženě úsměv. Potom vytáhl z kapsy svého kabátu papírek a tužku. Začal psát. Beze slova se zvednul od pultíku a šel ke dveřím, které se za ním tiše zacvakly. Servírka zvedla papírek z pultíku a přečetla si ho. Potěšeně se usmála. Na papírku bylo napsané krátké přání k narozeninám ve verších.
Muž přešel silnici a zamířil do parku, kde si stoupl ke kraji uličky a začal hrát pomalou melodii.


"When you feel you're alone
Cut off from this cruel world
Your instincts telling you to run
Listen to your heart
Those angel voices
They'll sing to you
They'll be your guide back home"


Kolem šla žena s deštníkem, kterou potkal u pekařství. Usmála se na něj a šla k němu blíž.
"Promiňte… ale kdo vlastně jste?" zeptala se opatrně. Muž přerušil melodii a podíval se na ženu.
"Já jsem posel," odpověděl prostě.
"Posel? Posel čeho?" zeptala se žena trochu zmateně. Muž na tuto otázku neodpověděl. Vzal si svou kytaru a dal se do kroku. Zmizel ženě z dohledu s melodií, kterou si bude pamatovat celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama